...a už je nás 6!Uf....

Tak už jsem čtyřmatka.

Celé čtvrté těhotenství jsem se s tímto "údělem", pojmem, postavením atd. smiřovala...proč?

Protože v mých očích a hlubokých zakořeněných čemsi, jsou "čtyřavícematky" uvázané u plotny a v domácnosti a u dětí a...a tak dál. A to já jsem bytostně, ale fakt nikdy moc nechtěla, ani neuměla (dost možná stále ani neumím).

A tož jaké to je?

Upřímně je to pro mě v lecčems jednodušši než s narozením třetího dítka. Možná i proto, že kluci už jsou větší, samostatnější, dá se (občas) s nimi domluvit.

Ale teda furt stojím u plotny, dřezu, myčky, pračky, ven se moc nedostanu, okusuju stěny, čtyři děti mají své potřeby a chtějí uspokojení častokrát v jeden čas.Uaaaa!

Moje potřeby jsou už v zásadě jen primární - sprcha, záchod, jídlo, pití. Ale doufám v lepší zítřky, dny bez mrazů, sněhu a ustálení laktace. To pak vyrazím mezi lid a budu zase normální...aspoň doufám. Zatím si to tak maluju, tož uvidíme! A vstříc lepším zítřkům!