Poporodní

V poslední době se mi velmi často vrací a připomínají se mi mé stavy a situace po 1.porodu.

A je to vážně síla!

S odstupem 7let a dalšími 2porody a šestinedělími vlastně konečně cítím odpuštění a smíření. Odpuštění všem, které jsem v mysli obviňovala, że se to nepovedlo tak,jak jsem chtěla.

Smíření s tím,jak jsem vše žila.

Sedmička je číslo plnosti a Bůh mi celou tu dobu dávkuje postupné uzdravování. Pěkně krůček po krůčku.

Intenzivně,ale s pokojem pouštím pryč svoje stavy,emoce,negace,zjištění. Mám možnost o tom mluvit,sdílet s jinými ženami,nahlas říct všecko.....včetně toho,že jsem tehdy měla poporodní depresi, ale sama sobě jsem si nalhávala,že jsem v pohodě.Že jsem to nezvládala.Že jsem byla vyčerpaná,hysterická a tak strašně chtěla dělat vše dokonale v souladu s dítětem. Že ditě furt řvalo a já tak pochopila co vede lidi k tomu,že je udusí polštářem

Velmi vnímám,že tohle je nesmírně důležité i pro ostatní ženy,které se na mateřství teprve chystají. Nemít nesmyslné iluze. Nemyslet si,że všecko nacítím a mateřským instinktem budu hned věďet. A to nejlíp ze všech. Že jen Já vím,co moje děťátko potřebuje a jen já to dokážu  naplnit.Proto ho ani nikdo jiný nemůże hlídat...a další a další svázanosti,mylné představy a moudra,ve kterých jsem žila.

Z celého srdce přeju každé,aby měla blízko sebe chápající duši a průvodce na cestě k mateřství. A odvahu se otevřít. A nechat si pomoci.Plakat.Poprosit o modlitbu......cokoliv co uleví bolavé duši a podpoří ke hladké transformaci v ženu-matku.